Svojsíkův závod 29.5-31. 5. 2009
Svojsíkův závod 2009
Jen jednou za dva roky mají skautské družiny možnost změřit síly v okresním kole Svojsíkova závodu, testujícího skautské vědomosti a schopnosti, fyzickou a psychickou připravenost a týmového ducha. Naše dva týmy, Bílá Růže a Svišti, poctivě trénovaly po několik družinovek pod vedením svých rádců, kteří je nakonec měli v samotném závodě vést. Bohužel v několika dnech před závodem došlo událostem, které pozdější výsledek značně ovlivnily. Nejprve byl po několika krizových situacích na družinovkách Bílé Růže zbaven funkce rádce Sox a jeho další působení v oddíle je prozatím opředeno tajemstvím. Špatná zpráva také přišla od Lipa, který se, alespoň podle svého tvrzení, nachladil a za žádnou cenu se závodu účastnit nemůže. Další ranou pro tým Svišťů byla absence Ondry, kterého maminka nepustila kvůli špatnému počasí, a tudíž risku účasti na zájezdu do Velké Británie. Tato zpráva byla asi i poslední kapkou pro Matěje, který na plánovaný sraz v 16:00 u letadla prostě nepřišel.
Díky tomuto oslabení bylo nutno redukovat počet týmu na jeden, Snake a Oslík se přidali k Bílé Růži, protože by sami startovat nemohli. Složení týmu Bílá Růže bylo tedy následující: Jenda, Tom, Vojta, Pavel, Beton, Oslík a Snake. Jako doprovod se připojili Joke, Brácha a Čaroděj. Do objednaného autobusu se všechny týmy nakonec namačkaly, část doprovodu a servis tým odjel na místo auty. Cesta uběhla rychle, na spaní nebyl čas, jelikož týmy dostaly obálku s prvními instrukcemi a taky to na tábořiště u vesnice Kozov nedaleko Bouzova nebylo daleko. Celý víkend se odehrával v duchu astronautiky, především výpravy Apollo 13, což jsme poznali hned po výstupu z autobusu, jelikož vedle obrovského a bohužel spadlého nápisu „Vítejte na mysu Canaveral!“ stál hlavní rozhodčí závodu Cézi v obleku pravého astronauta a zasvětil závodníky do prvního úkolu, který jim umožní vstup na základnu. Podél cesty na základnu byly vyvěšeny cedulky s informacemi o slavných letech do vesmíru a úkolem každého týmu bylo zapamatovat si co nejvíce událostí bez použití zaznamenávacích pomůcek. Ti, kterých se úkol netýkal, zamířili na tábořiště s předstihem a využili chvilky volného času k popovídání si se známými a vyložení věcí z aut do dřevěného srubu, který se na tábořišti nalézal. Postupně se však všichni na tábořiště dostali a po důkladném prověření od vedoucího závodu Vojačky si konečně mohli rozbalit stany a uvařit něco k snědku. Po večeři jsme se nahrnuli do srubu, kde proběhla v upravené verzi známá soutěž Chcete být milionářem. Soutěžilo víc hráčů najednou a otázky byly pouze na téma skauting a astronautika. Náš soutěžící Oslík se bohužel nedostal na první záchytnou pozici a skončil s nulou na kontě. Na jeho obranu je nutno dodat, že některé otázky byly problematické i pro ostřílené vedení v publiku. Naštěstí si podobně jako Oslík vedla i většina ostatních soutěžících, takže moc velký odstup mezi týmy nevznikl. Mezitím se venku setmělo, začalo pršet a byl čas jít spát. První den závodu byl za námi.
Pršelo, pršelo a pršelo. Nikterak silně, ale zato vytrvale po celou noc, dopoledne a část odpoledne. Jelikož byla většina účastníků promočená a nikomu se nechtělo zbytečně moknout v dešti, došlo k první úpravě programu. Dopolední „brány“ (stanoviště s úkoly, které se plnily po jednotlivcích) byly umístěny převážně do krytých prostor, centrem dění se stal dřevěný srub. Svou návštěvou nás poctil Vojta, který k nám zavítal se svého nedalekého panství. Nepřijel sice na koni, neměl sebou teplý oběd, šavli a tenisové rakety, ale i tak to bylo malé zpestření deštivého dopoledne. Po splnění bran následoval oběd (program nebyl nabitý, ale myslím, že to nikomu nevadilo) a odpolední klid. Mezitím se sešlo vedení přítomných oddílů s organizátory a řešilo se, v jaké podobě nakonec závod proběhne. Několik stanů bylo totiž úplně promočených, starostliví rodiče začali telefonovat dětem a hrozil odjezd několika účastníků závodu. Návrhů bylo několik, nakonec ale zvítězila trochu upravená večerní varianta. Všem spadl kámen ze srdce, když po odpoledním klidu přestalo pršet a dokonce během závodu vysvitlo i sluníčko.
Na uvolnění před závodem bylo nachystáno promítání filmu Kung Fu Panda, starší si před odebráním na stanoviště zahráli stolní hry, jmenovitě vědomostní hru Česko. Samotný průběh závodu nemohu blíže popsat, jelikož jsem byl přítomen na „odpočinkovém“ stanovišti s úkolem odhadnout co nejpřesněji časový úsek o délce sedmi minut. Všechny týmy zvládli úkol poměrně přesně, jen naší Bílé Růži asi čas utíká pomaleji, než ostatním. Ale to nevadí, alespoň si odpočinuli o něco déle. Konec závodu byl stanoven pro snadné zapamatování na 22:42 a zhruba kolem jedenácté už byly všechny týmy zpět na základně.
Při probuzení
v neděli ráno zažili všichni účastníci velké zklamání, znovu totiž pršelo
a husté mraky nad námi dávaly tušit, že tomu tak bude i nadále. Po snídani
proběhlo vyhlášení, náš tým se umístil na, vzhledem k věku našich skautů,
slušném 4. místě, těšit nás může také výhra Šotků v kategorii děvčat a
jejich postup do krajského kola. Nastal čas balení věcí a my se museli smířit
s tím, že naše stany budeme balit mokré a později je (snad) dosušíme doma.
Někteří se ze stanů pokoušeli co nejvíce vody setřepat, jiní se stanem odtáhli
do lesa, kde nepršelo, zbytek jen smířeně nacpal ten nasáklý kus hmoty do
batohu a doufal v lepší zítřky. K autobusu se tentokrát šlo
v průvodu pod vedením Bráchy, kolem nás projížděla auta servis-teamu. Po
cestě se šířily fámy, že pro nás přijede zbloudilý autobus číslo 17
s několika důchodci, kteří zapomněli vystoupit na sídlišti. Nakonec dohady
nebyly daleko od pravdy, důchodci sice chyběli, jinak byl ale autobus skutečně
linkový. Návrat do Olomouce proběhl velice příjemně, každý času využil po svém.
Spánkem, mačkáním se s ostatními či vyměňováním skautských a jiných
zkušeností. U letadla už netrpělivě postávali rodiče a proto na dlouhé loučení
nebyl čas a všichni se rychle rozjeli do svých domovů. I přes nepříznivé počasí
se závod a celý víkend povedl a už teď se můžeme těšit na příští ročník!
ČARODĚJ