Výprava na Pohořany 16.5.2009
Výprava na Pohořany
Tak jsme se jednoho zamračeného dne sešli před olomouckým nádražím. Naši sestavu tvořil Brácha, Luke, Michal, Medvěd, Čaroděj, Medvěd, Joke, Snake, Ondra, Jenda, Vojta a Pavel. Na cestu autobusem nás ještě podpořil Číňan, který nás hned na Pohořanech opustil. Příjemnou jízdu nám silně znepříjemnil zápach, který se začal linout někde z útrob jistě „kvalitního“ motoru, když autobus začal stoupat do kopců. Naštěstí to netrvalo moc dlouho, ale značným překvapením pro nás byl ledový klid drsného řidiče, který na konečné pouze obešel autobus, pokrčil rameny, nasedl a odjel.
Jako první cíl cesty nám posloužil kopec Jedová s vysílačem, kde jsme oficiálně zahájili výpravu a vydali se směrem na záhadné jezírko v lomu. Po cestě jsme se pokoušeli rozpoznat roztodivné druhy bylin a stromů a neustále pozorovali nebe, zda nám nepošle na hlavu nějakou mokrou nadílku. Po dnes již neurčitelné době jsme došli na rozcestí uprostřed temného lesa, kde jsme zjistili, že jsme jezírko zcela jistě minuli. Nastalou situaci jsme vyřešili svačinkou / obědem a pak zahájili hru. Úkolem hráčů bylo dostat se nepozorovaně co nejblíže ke dvěma hlídačům, z nichž jeden byl vyzbrojen dalekohledem. Tato hra si získala až obdivuhodnou přízeň všech hráčů a kdyby nebylo Bráchy, který nás zarazil, hráli bychom ji jistě dodnes. Museli jsme se však rozhodnout, kterým směrem se vydáme dál.. První volbou byla cesta na Kopeček, druhý směr vedl do neznáma.. Po velice dlouhé volbě, která byla plna emocí a zvratů, jsme se dohodli, že cíl naší výpravy bude Kopeček. Snad kvůli tradiční cukrárně..?
Zastánci kopečkovské cesty byli proto zaúkolováni k dalšímu vedení, po nějaké době jsme však opět zjistili, že jdeme zřejmě úplně „mimo“. Útěchou nám však mohla být armáda mloků, která nás pronásledovala na každém kroku. Bylo jich tolik, že jsme je přestali počítat, ale když jsme zjistili, že každý další mlok je větší než ten předchozí, padla na nás tíseň.. Pro zvednutí nálady jsme si pro jistotu zahráli opět velice oblíbenou hru „Cukr, káva,..“, která přinesla spoustu nečekaných zvratů. Bylo až podivné, že hráči nejblíže otočenému Medvědovi, byli vždy spatřeni v pohybu, ale vzdálenější hráči byli naprosto strnulí.. Brácha si zde rozbil koleno a někteří zjistili, že se opět v přírodě objevila klíšťata. Raději jsme se proto vydali na další putování krajinou.
Poslední zastávkou byl tajemný lom. Jak jsme ho uviděli, bylo nám jasné, že budeme muset jeho obyvatelům postavit domečky. Přítomnost skřítků byla cítit na každém kroku, jen jsme žádného neviděli L. Domečky se všem vydařily, někteří stavěli spíše futuristické stavby, někdo používal jen nohy (Čaroděj), někdo myslel i na případné politické převraty a proto nad hlavní náměstí umístil obrovský balvan pro pacifikaci protivníků (Joke). Já se snažil prorazit s podzemním krytem, který byl plný slepých bojovných skřítků, ale nakonec jsme se shodli, že všechny domečky byly postaveny kvalitně a proto je nebudeme srovnávat..
Nejdelší úsek cesty byl směřován konečně na Svatý Kopeček. Cestou jsme zažili slunce, déšť, chtěli přeběhnout golfové hřiště (ale nakonec jsme ho raději obešli kvůli podivnému chlapíkovi s golfovou holí), nafoukali na sebe pampelišky a vyzkoušeli, zda je v přírodě výhodnější deštník nebo pláštěnka. Výpravu jsme zakončili v cukrárně, pak jsme si povídali na lavičce před ní a nakonec dobíhali autobus.
Výprava se i přes nepřízeň počasí velmi vydařila, i když nás nebylo tolik, kolik jsme čekali. Snad se nás příště sejde víc… Už se těšíme!